Modlitba keře z rybničního břehu

Nesmrtelně mlád a již dnes tak stár,
až sama hloubka duše listím hyne.
Uplynulé hříchy mlčky svát
a mladé opadat,
vždyť nazítří zas vymyslíte jiné.

Tiše jako vzdechy opuštěných hraček
vrším svoje rady do klubíčka kruhů z hladiny
a ptám se vašich dlaní: „Kam ten spěch...?“
-
...ach, jak marné mluvit s vámi o lidech!

A když mne opět neslyšíte,
už nepláču.

Zapomněli jste a nemám vám to za zlé,
pán Bůh vám to splač, vždyť nebolí.
Vy alespoň máte cestu ještě svou
a metry krátkodlouhé, jak je právě třeba.

To pro jistotu.
Co kdyby jednou vaše listí
začalo totiž tížit trochu víc
-
doopravdy...?