Anotace: ...
Dýchá nahý uprostřed krásných barev,
když spadnou mu k nohám
a já v nich tak ráda brouzdám.
Usmívá se na déšť,
když ve dne v noci mu líbá tvář,
nenechá si ujít hvězd a měsíce zář.
Zpívá o tom jak je mu smutno
a jak si s ním vítr marně povídá
o tom, co vše starý moudrý strom zná.
Čeká, neví proč a na co,
pláče, jeho slzy mají smůlovou duši,
podzim tem mu nejvíc sluší.
Stromy... zvlaštní to stromy. Měla jsem stromové období a vlastně mě zachránilo. Děkuju za tak krásnou poklonu jim. :)
26.02.2009 14:40:00 | ShootingS
Souhlasím, v podzimních dnech je nejhezčí ;-)
22.10.2007 18:52:00 | Chancer
Hezká báseň,má duši jako ten strom o kterém píšeš.Docela si ho představuji.
14.10.2007 18:17:00 | s.e.n
a třeba taky chladí do tváře, když chceš a jen tak si stojí a je tu pro tebe odjakživa a nabízí stín a oblíká se barevně... jo, taky mám ráda stromy...
14.10.2007 14:27:00 | Trdlo