Květiny

Kdosi tu vysázel do krásných alejí
záhony černých růží,
květiny jež vonět nám nechtějí,
derou mi moji kůži.
Za čas se rozrostly,
umřel náš sad,
když louku ovládly,
cítit byl smrad.
Pak přišel kdosi a zasadil bílé,
však lidé krásné květy nechtěli,
jim voněly ty černé shnilé,
před bílou do krytů běželi.