Říjnová elegie
Říjnová elegie
.
Rozmoklý list
pomalu padá k zemi
Zakrouží ve vzduchu
jako střelený pták
a pak se vrhá
mdlými perutěmi
v náručí bratřím,
jež střásl
říjnový mrak
Tisíce leží jich
pod stromy v tichém snu,
poslední pozdravy
rezignovaných pňů,
poslední pestré fábory
zašlého léta,
žlutá a červená
doznívající fléta
Zvedneš-li jeden,
uslyšíš ostatní plakat
podivným pláčem
nesčetných průsvitných slz
V něm chvěje se závist
- - -
proč ještě může lákat
pozdního chodce
tamhleten zelený trs?
.
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
...já jsem také málem zapomenul dýchat z té nádhery , je to moc dobré a citlivé , moc se mi to ale líbí , Jirka
29.10.2008 09:36:00 | kavec
Bereš mi dech a probouzíš fantazii. Vždy, když čtu si Tvé dílo, ocitnu se jakoby v básni a nevnímám nic než slova. Klaním se Tvému umění!
28.10.2008 15:56:00 | Ishtar
Říjnová nostalgie..a silná! :-)
28.10.2008 11:59:00 | Chancer
.
za vše může voda,
v létě napájí,
v zimě zmrzne
a rozbodá nás,
proto letí dolů
náš barevný vlas
a v pupenech
není závist,
tam čeká
naděje
ta láká
i tvého
pozdního
tuláka
.
25.10.2008 23:25:00 | a_tao
..přidal se k plačícím bratřím,
čekajícim na bilý rubáš
prvního sněhu...
***
Jiří senior
23.10.2008 21:23:00 | j.c.
