Dušičkové ráno

Klečel
hladem shrbený úsvit
nad bachratou mlhou
jež pozřela
vzpřímené pravice štíhlých věží
mozolnaté dlaně usedlých lip.

Nedospané světlo
ztěžka zvedá víčka slunci
nedopité šálky noční kávy
rozlily se v nezřejmé stíny
podzimních domů.

Nespálené ještě
obrysy hřbitovních květin
vyklouzly z okovů
tuhnoucí rosy
ronit do mazlavých listů
předsmrtných barev slzy.