Dušičková

Kapičky deště někde v trávě,
co svítí jako korálky,
a malý chlapec,
co na písku si hraje
a kouká někam do dálky.

A listí,co ze stromu
se snáší,
to všechno patří k podzimu,
dny-zase jsou o něco kratší
a noci delší
o dobrou hodinu.

Však venku je smutno
a šedý povlak,
zahalí rázem celou zem,
slunce si chystá
svůj zimní kožich
a ztrácí vládu nad světem.

Vzpomínky na svoje blízké,
i na ty mrtvé,
zas na hrob nosíme jim kytičky,
a protože jsou stále uvnitř nás,
jsou to prostě dušičky.

Je zvláštní tohle období,
je smutné a přesto mám ho ráda,
však někdy je mi do pláče,
a deprese funí na má záda.

Ale nic netrvá věčně,
a zima už je za vrátky,
snad přinese nám spoustu sněhu,
budou zas Vánoce
a hlavně pohádky.