Perfektní zimomráz

Po miliónech diamantů jsem kráčela
zvonily, zvonily
pak pršely z nebe a já se dívala
so luckily

Ten mráz mě plakat přinutil.

Když oči se přestaly dívat po krásách
- ruce mě proklatě zábly -
počaly slzičky umrzat na řasách
a okohybné svaly slábly

Ten mráz mě k běhu přinutil.

Dupala jsem čím dál víc, ale tím míň
jsem citu v nohách měla
kolem mne pořád stejná zima jak sviň
až mi z toho mysl otupěla.

Ten mráz mě kašlat přinutil.

Ostrý vzduch mě v plicích tlačil
děsně jsem sípala
dech se krátil, pak ani nestačil,
daleko za sebou jsem ho nechala.

Prostě mrzlo, až jsem sebou praštila.

Teď ležím a nemrkám, aby mi nebyla zastřena ta krása
Ležím a nedýchám, ten pomalu utichající život nervy drásá
Ležím a promrzám, za chvíli bude ze mě závěj nevšední
chci být jen němý svědek všech podobně mrazivých dní...