Polibek jara

V ševelu větrů zvoní zvonky,
usušená kytice houpe se.
Zbytek večera, jeho úlomky,
co měsíc k ránu odnese.

Jen houpačka ráno v pantu vrzne,
zvonečky opět zazvoní.
Zvučí stejně, avšak různě,
to polibek jara zavoní.