Anotace: Po bouřce, se zářivou deštivou rosou a s duhou nad hlavou ...
Večerem, který se pomalu blíží,
paprsek slunce oknem nahlíží.
Každou vteřinou volá zrak ven:
„Podívej, podívej ... pohleď na zem!“
V prstech trávy se lehce krčí
kapky, které z dáli už září.
Svým třpytem prosvětlí den,
září jak slzy démantové vlahým večerem.
Paprsek slunce hraje si s kapkami,
svítí teď všemi duhovými barvami.
Duha, jež klene se nad řekou divokou,
diví se při pohledu na zem pod sebou.
Jakmile uvidí své malé sestřičky,
i když ukryté jsou u zelené travičky,
rozšíří barevnou paletu svou
a malé démanty zve na cestu oblohou.
Hezké, lehounce zamyšlenkové... kapky a duha, to je života někdy vzpruha... Je to krása pohledu, jenže teď... duha a třpyt jsou v nedohlednu. Je dobře, když svítí Slunko, než padá déšť, aj když aj on má své kouzlo :o)
19.07.2009 18:03:00 | NikitaNikaT.
s citem popsané..miluji bouřku i tu atmosféru po ní..ale musí být tak akorát :-),žádné škody,krásný vzduch,kapky na květech...
15.07.2009 23:18:00 | Házté