Anotace: O Vltavě...
Šumava vlasy rozpustila
a stužka na zem upadla jí.
Ta stuha pak jak ostrá pila
prořízla sobě cestu v kraji.
Tu vesele si pohrává,
hned zas je líná, skoro stojí.
Ta stuha jménem Vltava
svázala pevně duši mojí.
Vždyť krásná je až pohádkově,
plna lásky a naděje,
když v každém, v každém jejím slově
zní vlnka, pějí peřeje.
Když večer vynoří se luna,
řeka obleče noční chlad
a pak se třpytí jako struna,
jako ta struna svede hrát.
Snad pan Smetana naslouchal,
jak Vltava se očím ztrácí,
jak pluje stále dál a dál...
A snad hledal v ní inspiraci.
A proto také jedno z děl
napsal řece, již měl tak rád.
Nevadilo, že neslyšel,
vždyť stačilo se podívat
a už mu obraz naskočil,
už slyšel jasné tóny v hlavě,
už velké reje ryb a víl
pěly zas píseň. O Vltavě.
Já vím, to dílo Smetanovo
je krásné, čisté, dokonalé.
A proti němu je mé slovo
jak v poušti zrnko písku. Malé.
Přesto bych chtěla povědět,
že myslím vážně, bez nadsázky
těch několik mých malých vět.
Jsou psány z čisté, věrné lásky.
Šumava vlasy rozpuštěné
má vážně už tisíce let.
A stužka? Ta se v dál jen žene.
Tak snad přežije tento svět.
Okurčičko, mám tě už dlouho v oblíbených, a rád tě čtu. Ale musím tě opravit, Smetana napsal symfonickou báseň Labe, ne Vltavu. To jen ty pražští debilové, pragocentristi, jeho skladbu zahráli na premiéře pozpátku, říkali si, že Smetana je stejně hluchej, že nic neslyší. Symfonická báseň Labe začínala u Mělníka a popisovala tok hezky a pěkně proti proudu kolem Čelákovic, tato pasáž se dnes chybně vykládá jako oslava Vyšehradu, až celá skladba končí tichými tóny popisujícími zurčení pramínků Bílého Labe v Krkonoších. Viz naše divadelní hra Přívoz. Záznam již koluje po Literu.
05.08.2009 09:18:00 | Zasr. romantik
Šumavu miluji, tu její vůni,
od víly u splavu až po list v tůni...
Prameny potoků, divoké peřeje,
kameny soutoků, u Vydry krásně je...
05.08.2009 08:33:00 | nejsembásník
krásně vnímáš tu krásu
tu řeku já jel na kánoi
půl století tomu nazad
vzpomínku v srdci nesu
ST
05.08.2009 08:14:00 | Kars