Marš podzimní
Marš podzimní
O horu otřel se měsíc
zabarvil bílým ji prachem
s cílem
utratit zbylé listy
zkřehlých stromů
co jako starci
rukama lomící
vzepjaly větve k nebi.
Když hlavy naše
pohladí měsíc
roztočen příkazem minulých roků
jen tiše sny se rozplynou
a uniknou jizvami na duši
aby vydláždily
cestu v nekonečno
na kterou časem
každý vykročí.
Komentáře (8)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
utratit poslední listy stromů to je opravdu překrásné přirovnání a celá básenka gratuluju!
10.11.2005 12:10:00 | Kubino 2
ty mi přece maluješ dny všemi barvami a odstíny..co miluju..tak se usměj..tak tě mám ráda!!!
10.11.2005 09:20:00 | šuměnka
rozesmáls mě...posílám ti tolik síly..a veškeré energie..že sestřičkám vytřeš zrak spíš ty!!! :o))
10.11.2005 09:11:00 | šuměnka
Jak každá z těch podzimních básní je docela jiná, že? Z této na mě dýchá chlad podzimních nocí, cítím z ní zimu za dveřmi a současně je tu i jakési přízračné tajemno... Moc hezké.
10.11.2005 08:59:00 | Lucie Plocová
když naše hlavy pohladí měsíc
pak v jeho záři v obrysu jsou postavy
když naše srdce pohladí láska
pak v její síle se bolest zastaví :o))
moc tě zdravím..a moc tě hladím!!
10.11.2005 08:30:00 | šuměnka
Tak ta je kouzelná...
jemné barvy měsíčního svitu,
prostě zas perla do náhrdelníku...
10.11.2005 07:45:00 | Cecilka
