Větřík

Rozhoupám lehce koruny stromů,
natožpak pavučinu
a přemýšlím,
kdepak si asi po práci odpočinu.

Jsem větřík,
který si stále létá
a bez přestání fouká,
uklidím prach
a také když je rozsypaný cukr nebo mouka.

Vyvětrám maminčiny peřiny
a vyprané prádlo,
vychladím pečínku a rozpuštěné sádlo.

Pofoukám rozbitá kolínka
a dlaně dětiček,
usuším slané slzy pak
z jejich tvářiček.

Osvěžím horké polibky
a roztoužená těla milenců,
odvanu páru pryč z kuchyně od hrnců.

Učešu obilí a na louce trávu,
pohladím po hřbetě poníka, krávu,
polechtám tváře, básníků vás,
že jste si chvíli udělali čas.