Údolí říčky Libochůvky

Údolí říčky Libochůvky

Anotace: každý rok na podzim tam jezdívám

Jsem úplně sám cestou na vlak
a i ten zpola plný osobák stavící v Řečkovicích
vlastně nikoho neveze.

Dech říkonínského nádraží voní pražci
a trávou sežehlou odkvetlým létem.
Cloním si oči a už kousek pode vsí
chrastí Libochůvka o kameny.
Bez proměny.

Není to daleko po proudu na místa dávných táboření.

Konec září po vymření zazáří červení jeřabin.

Pak tůň s hladinou do pasu, zaklenutá zlatem
březového listí.
Plavu tím bohatstvím a zjistím, že voda studící do slabin mě hřeje uvnitř.

Budou zrát trnky.
Ještě mrazem aby přešly a ztratily trpkost.
Jako já právě tady a právě teď.
Autor René Vulkán, 01.09.2010
Přečteno 593x
Tipy 39
Poslední tipující: PIPSQUEAK, Marfuša, jita.1965, Bíša, Jana M., Jožin z Moravy, Mbonita, Ovádko, Květka Š., Gabrielle, ...
ikonkaKomentáře (6)
ikonkaKomentujících (6)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Skvostné

20.09.2010 15:03:00 | Marfuša

Očistná báseň.

03.09.2010 20:45:00 | Jana M.

Nádhera, veliký... ST!

02.09.2010 08:23:00 | Kapka

přijde mi to jako několik obrazů, které jsou do sebe velice hezky zasazené.má to kouzlo a styl, a noblesu tobě vlastní... ST

02.09.2010 04:32:00 | TedelyBear

A ty jsi tam byl?

01.09.2010 23:14:00 | René Vulkán

Snad jen ten, kdo tam byl, může ocenit. ST!

01.09.2010 22:51:00 | Zasr. romantik

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí