Katedrály

Anotace: vzpomínka na lásku

Katedrály

Od Budišovic po Lazce kraj divný vždy stál,
kraj tmavých lesů, rozervaných skal,
kraj tajných zákoutí, křovin, mnohý se tu bál.
O něm se mluvilo jen potají,
Černý les mu říkají.

Do lesa Černého dnes kroky mě vedou dál
do tmavých zákoutí, tajemných sil, hledat své dómy
malý palouček, a tři vysoké sromy.
Jak věže ční nad lesem – věže mých katedrál

Tajemná místa zvláštních sil přírody,
jen já je znal, jen moje tato místa byla
chráněna stržemi, křovím a hradbou stromů.
Zde mizí bolest, vrací se duše i těla síla,
jak zrozen znovu šel jsem vždy domů.
Kladná zóna zemních sil zde byla

Zde děvče své kdysi vedl jsem, obavy z lesa měla
účinek zvláštních sil poznat sama též chtěla..
Tam s údivem do očí si hleděli, jak ve stínu katedrál
uprostřed krásné přírody, síla neznámá nás spoutává.

Jeden pár úst zde byl, na první polibek čekají
jeden pár rtů, slovíčka lásky a touhy si šeptají
jeden pár očí, leskem svým otázku volají:
Proč ústa ještě čekají.

Tu otázku v očích jsem znal
polibkem dlouhým odpověď dal
Svět s námi se zatočil, co bylo dál
ví jen ty stromy, sloupy katedrál.

Uprostřed hlubokých lesů,
kde paprsky slunce se listím míhají
uprostřet koberců voného vřesu
jen oblaka z oblohy větvemi se dívají
jak milenci spolu se líbají.
_______

To tajemné místo tří katedrál, ty tajemné síly
mnohokrát jsme ještě navštívili..
Dnes opět přišel jsem, po dlouhé době, sám
na dívku zemřelou jen vzpomíky mám.

Jen jedna ústa přišla, marné je volání
jen jedny rty - a žádné líbání
jen jeden pár očí – a slzám se nebrání.

jalan 2009




Katedrály

Od Budišovic po Lazce kraj divný vždy stál,
kraj tmavých lesů, rozervaných skal,
kraj tajných zákoutí, křovin, mnohý se tu bál.
O něm se mluvilo jen potají,
Černý les mu říkají.

Do lesa Černého dnes kroky mě vedou dál
do tmavých zákoutí, tajemných sil, hledat své dómy
malý palouček, a tři vysoké sromy.
Jak věže ční nad lesem – věže mých katedrál

Tajemná místa zvláštních sil přírody,
jen já je znal, jen moje tato místa byla
chráněna stržemi, křovím a hradbou stromů.
Zde mizí bolest, vrací se duše i těla síla,
jak zrozen znovu šel jsem vždy domů.
Kladná zóna zemních sil zde byla

Zde děvče své kdysi vedl jsem, obavy z lesa měla
účinek zvláštních sil poznat sama též chtěla..
Tam s údivem do očí si hleděli, jak ve stínu katedrál
uprostřed krásné přírody, síla neznámá nás spoutává.

Jeden pár úst zde byl, na první polibek čekají
jeden pár rtů, slovíčka lásky a touhy si šeptají
jeden pár očí, leskem svým otázku volají:
Proč ústa ještě čekají.

Tu otázku v očích jsem znal
polibkem dlouhým odpověď dal
Svět s námi se zatočil, co bylo dál
ví jen ty stromy, sloupy katedrál.

Uprostřed hlubokých lesů,
kde paprsky slunce se listím míhají
uprostřet koberců voného vřesu
jen oblaka z oblohy větvemi se dívají
jak milenci spolu se líbají.
_______

To tajemné místo tří katedrál, ty tajemné síly
mnohokrát jsme ještě navštívili..
Dnes opět přišel jsem, po dlouhé době, sám
na dívku zemřelou jen vzpomíky mám.

Jen jedna ústa přišla, marné je volání
jen jedny rty - a žádné líbání
jen jeden pár očí – a slzám se nebrání.

jalan 2009




Katedrály

Od Budišovic po Lazce kraj divný vždy stál,
kraj tmavých lesů, rozervaných skal,
kraj tajných zákoutí, křovin, mnohý se tu bál.
O něm se mluvilo jen potají,
Černý les mu říkají.

Do lesa Černého dnes kroky mě vedou dál
do tmavých zákoutí, tajemných sil, hledat své dómy
malý palouček, a tři vysoké sromy.
Jak věže ční nad lesem – věže mých katedrál

Tajemná místa zvláštních sil přírody,
jen já je znal, jen moje tato místa byla
chráněna stržemi, křovím a hradbou stromů.
Zde mizí bolest, vrací se duše i těla síla,
jak zrozen znovu šel jsem vždy domů.
Kladná zóna zemních sil zde byla

Zde děvče své kdysi vedl jsem, obavy z lesa měla
účinek zvláštních sil poznat sama též chtěla..
Tam s údivem do očí si hleděli, jak ve stínu katedrál
uprostřed krásné přírody, síla neznámá nás spoutává.

Jeden pár úst zde byl, na první polibek čekají
jeden pár rtů, slovíčka lásky a touhy si šeptají
jeden pár očí, leskem svým otázku volají:
Proč ústa ještě čekají.

Tu otázku v očích jsem znal
polibkem dlouhým odpověď dal
Svět s námi se zatočil, co bylo dál
ví jen ty stromy, sloupy katedrál.

Uprostřed hlubokých lesů,
kde paprsky slunce se listím míhají
uprostřet koberců voného vřesu
jen oblaka z oblohy větvemi se dívají
jak milenci spolu se líbají.
_______

To tajemné místo tří katedrál, ty tajemné síly
mnohokrát jsme ještě navštívili..
Dnes opět přišel jsem, po dlouhé době, sám
na dívku zemřelou jen vzpomíky mám.

Jen jedna ústa přišla, marné je volání
jen jedny rty - a žádné líbání
jen jeden pár očí – a slzám se nebrání.

jalan 2009




Katedrály

Od Budišovic po Lazce kraj divný vždy stál,
kraj tmavých lesů, rozervaných skal,
kraj tajných zákoutí, křovin, mnohý se tu bál.
O něm se mluvilo jen potají,
Černý les mu říkají.

Do lesa Černého dnes kroky mě vedou dál
do tmavých zákoutí, tajemných sil, hledat své dómy
malý palouček, a tři vysoké sromy.
Jak věže ční nad lesem – věže mých katedrál

Tajemná místa zvláštních sil přírody,
jen já je znal, jen moje tato místa byla
chráněna stržemi, křovím a hradbou stromů.
Zde mizí bolest, vrací se duše i těla síla,
jak zrozen znovu šel jsem vždy domů.
Kladná zóna zemních sil zde byla

Zde děvče své kdysi vedl jsem, obavy z lesa měla
účinek zvláštních sil poznat sama též chtěla..
Tam s údivem do očí si hleděli, jak ve stínu katedrál
uprostřed krásné přírody, síla neznámá nás spoutává.

Jeden pár úst zde byl, na první polibek čekají
jeden pár rtů, slovíčka lásky a touhy si šeptají
jeden pár očí, leskem svým otázku volají:
Proč ústa ještě čekají.

Tu otázku v očích jsem znal
polibkem dlouhým odpověď dal
Svět s námi se zatočil, co bylo dál
ví jen ty stromy, sloupy katedrál.

Uprostřed hlubokých lesů,
kde paprsky slunce se listím míhají
uprostřet koberců voného vřesu
jen oblaka z oblohy větvemi se dívají
jak milenci spolu se líbají.
_______

To tajemné místo tří katedrál, ty tajemné síly
mnohokrát jsme ještě navštívili..
Dnes opět přišel jsem, po dlouhé době, sám
na dívku zemřelou jen vzpomíky mám.

Jen jedna ústa přišla, marné je volání
jen jedny rty - a žádné líbání
jen jeden pár očí – a slzám se nebrání.

jalan 2009




Katedrály

Od Budišovic po Lazce kraj divný vždy stál,
kraj tmavých lesů, rozervaných skal,
kraj tajných zákoutí, křovin, mnohý se tu bál.
O něm se mluvilo jen potají,
Černý les mu říkají.

Do lesa Černého dnes kroky mě vedou dál
do tmavých zákoutí, tajemných sil, hledat své dómy
malý palouček, a tři vysoké sromy.
Jak věže ční nad lesem – věže mých katedrál

Tajemná místa zvláštních sil přírody,
jen já je znal, jen moje tato místa byla
chráněna stržemi, křovím a hradbou stromů.
Zde mizí bolest, vrací se duše i těla síla,
jak zrozen znovu šel jsem vždy domů.
Kladná zóna zemních sil zde byla

Zde děvče své kdysi vedl jsem, obavy z lesa měla
účinek zvláštních sil poznat sama též chtěla..
Tam s údivem do očí si hleděli, jak ve stínu katedrál
uprostřed krásné přírody, síla neznámá nás spoutává.

Jeden pár úst zde byl, na první polibek čekají
jeden pár rtů, slovíčka lásky a touhy si šeptají
jeden pár očí, leskem svým otázku volají:
Proč ústa ještě čekají.

Tu otázku v očích jsem znal
polibkem dlouhým odpověď dal
Svět s námi se zatočil, co bylo dál
ví jen ty stromy, sloupy katedrál.

Uprostřed hlubokých lesů,
kde paprsky slunce se listím míhají
uprostřet koberců voného vřesu
jen oblaka z oblohy větvemi se dívají
jak milenci spolu se líbají.
_______

To tajemné místo tří katedrál, ty tajemné síly
mnohokrát jsme ještě navštívili..
Dnes opět přišel jsem, po dlouhé době, sám
na dívku zemřelou jen vzpomíky mám.

Jen jedna ústa přišla, marné je volání
jen jedny rty - a žádné líbání
jen jeden pár očí – a slzám se nebrání.

jalan 2009