.
Jak ocelová kosa požíná průplav
zelenou bradu vadnoucích břehů.
Podzimních topolů stesk jej němě provází
až v dálavách se ztrácí
za archou oblaků.
Severní vítr si nabral do dlaní vrtošivých
hrst zlata a hned jej mísí,
tajemný chemik i hrnčíř,
s mědí a bronzem
v tančící slitinu.
Kde jsou křičící děti,
co házely si míčem?
Kde jsou žhavě zamilovaní
hledící do vod červnových?
Ze všeho zůstal jen průplav
a hasnoucí maják slunce.
.
26.10.2010 20:41:00 Marfuša
Přesné - řez kosou, ranní chladno utíná i vzpomínky na léto. Tahle pasáž je parádní, básnířko
26.10.2010 08:40:00 s.e.n
Teskná a dojemná vzpomínková báseň.
Co začalo - též skončí.
Však báseň vrátí na chvíli ten čas.
24.10.2010 17:49:00 uživatel smazán
krásná procházka ST!
22.10.2010 07:01:00 NikitaNikaT.
Lotuš Tvoje básenka mne uchvátila, velice působivá poslední sloka, kde poslední věta mě trochu bodla, ale protože obsah před tím je mi znám, pak jsem se uklidnila. ST!
21.10.2010 22:22:00 labuť
Křičící a skotačivé děti zase přijdou, jen co napadne první sníh a budou řádit na saních...
21.10.2010 21:46:00 Kars
Děti již nejsou tu na břehu
dávno musely jít spát
a zamilovaní spojeni ve dlaních
oschoulení do lásky
ve snu o ní nechají si zdát
ST