Zimní kouzlo

Větře, tys přítel můj věrný a milenec můj mrazivý,
Slyš tedy zaklínadlo mé, dnes v temné noci vyřčené.

Vichre, králi větrný, s plání širých,
Vločky sněhu roznes po našich polích.

Foukej silně, mraky roztrhej, ať sníh se sype,
A naši zemi bílým, hedvábným závojem skryje.

Ať vločky krajkové mými vlasy proletují,
Hladíc mou tvář, rozpouštěje se, vlasy mé tak smáčejí.

Ty, větře mokré prameny rozčesávej,
A tělo mé svým mrazivým tělem něžně obtáčej.

Křídla z vloček mi utkej, ať lehká a třpytivá jsou,
Sic s prvním zlatavým paprskem, minulostí se stanou.

Stanou se jen, vzpomínkou pouhou,
Na noc krásně mrazivou, magií tajemnou prodchnutou…