.
Jak bludička blýskla před ránem
a rychle zmizela v šeru
kdes nad dávno odkvetlým kaštanem
podobna Ahasveru.
Skoro jsem nevěřila, že ona to je,
vždyť jsem ji neviděla léta.
Nepřišla ke mně do pokoje,
odešla na kraj světa.
Ale dnes zase, zase ji znám.
Uviděla jsem ji v polích
a znovu ji lásku vyznávám
jak těká po údolích.
Ukojila můj prastarý stesk
a touhu po výboji.
I když mi zašla, jak silný blesk
svítí mi po pokoji.
.
vlákno pavoučí tenoučké je
spřádá ho duše citlivá
a scénka nyní zde je
ve verši příjemnná ,milá
01.09.2011 21:29:00 | s.e.n
Moc krásná a citlivá báseň , čtu si jí už po třetí .
Srdečně zdraví Jirka .
11.08.2011 17:33:00 | kavec
krásný obraz je tvá poezie
a já ho umístím do své galerie srdeční:-)
ST
05.08.2011 20:45:00 | Mbonita