Podzim

Podzim

Mlhy se valí z lesů luk
v popelavou tvář léta.
Stačí jen stromům pokynout a rozdělí se v pluk,
v němž spí nejeden popletený poeta.

Tvář zajiskří se na rose
v moři spadaného jehličí,
kde schová se myšlenka, přes zimu hřeje se
a na jaře v zář zázraků vyklíčí.

Všem těm létem zulíbaným
vykvétá dlouhé píle květ.
A nám, těm zimou odepsaným,
nezbývá než práchnivět.