Amen

V mrazivém pondělí,
co střídá ještě mrazivější
neděli,
jdu prázdnou ulicí bez lidí,
lampy nesvítí a nikdo mne nevidí.

Ledové kroky se otisknou do
sněhových kolejí, od aut co ráno
tudy projeli.

Je zima koukám Ti do oken,
ve mně je noc však okolo je den.
Už mne dovnitř nepustíš a brána
je zavřená a slzy vypadají
jak zmrzlá květena.

Do okna hodím kámen
a pak utíkám,
ve vchodu malém,
za sebou dveře zamykám.

Směju se i když slzy mi padají,
v rohu kočky na potravu čekají,
někde v dáli slyším puklého zvonu
hlas,
co zní stále v nás…

...tak tedy Amen!