85 - Silulety levitujících chimér

Anotace: Při poslední tvářnost citových eludií smrtelnosti, na ní další dávka nových veršů, které jsi v minulém životě tolik milovala a nenechala jsi osud, aby ti je vzal, neboť ona loď, je tvou září, trasou, tvým potomkem.

Ber to jako záveť synu,
poslední slova,
z tekutého olova,
ještě žijící, inu ?

Jak se mu zdá,
třtina jeho úst,
ona sebesurreality života,
předvoje zcestné myšlenky,

úsvitem přízemností čpí,
neunesitelné nadlehčenosti,
jež plamení daleko v šíři,

jen kliknutím od mapy,
rozklenuté veršem smyslu,
celé té pokojové existence,
visuté do míst básníka,
až k máyským teráriím hřídele,

které zanechal pán čmáranic,
tristních cyklů slovního průjmu,
tvořící úlevu od těžkostí,
dceru neúnavné iluze,
dostihy schizofrenie zla,


vťesnala všemi deseti, volána za včerejší přímrak,
klopící do háje hájemství zrak,
vplouvající útěchou básně,
iluzí království génia,
fantastické byró jeho písně,
když odoláváš do zvuku barev,
jež se vyloudí dechem vteřin na zlatou krev svou,
cílem osouznělou.

Zdálo se mi o slovesu
' zdát se'
jak se páří se ' snoubením'
a ' tvořením'
vestavěné podílnictvím
na vnitřní mapě
informací univerza systému

vystupující hledím aktu
jež by hýkal cíleným hrotem
a ohnivým kmínovým hráčem
sedimentů pulzaru

licitující kreativní potenciál
vzdušné výsosti člověka
jeho evidence božího slovesa
hrou činičké přítomnosti
v nejposlednější plot ozvěn budoucích
jezů sedimentů neo-hrot

a každé aktivní částici božích
nadechování u nejdetailnějších
ze slov vyrůstajících tkání
na políčku zpolíčkování v čele pranýře sloves vývěvou střemhlavého letu reality
mezi pozitrony sloves v mozku
základně očarovaného lůna supertechnologie příštích staletí
jež v hýřivém aktivelu vně letí

letem rozpřáhnutých dlaní
a hora Říp vzlétá jako acidová válka
jako rogalo husitství při nářku adamitů
a umocňuje zářící ideu nad krajem

otevřeným bezprostřední pobožností
všeobjímající jadérko lidského myšlení
před vzlínáním jadrného lůna člověka
jinak rozkročeného mezi dvěma světy
kalich vědomí české sounáležitosti
výtrysk kalidimenze v evropě čirosti 21. století
svědomité svědectví duchovního odkazu
trans-subjektivní vývějky nekonečna spjatého s božím osudem
stojícím za druhé vyrůstající nebe ze země
z kaligrafie superpolarit našich hlav
jež vytváří krápníky nad červánky které milujeme
a necháme nebem a rájem vyrůst z kořenů pravdy toho pekla jež leží bludně v našem

hlubiném zraku mezi přílivem zbožnosti a nekonečna
uhořelé tváře humanity
stavy hmoty a pečetě zkázy ve vývoji třtin kolemjdoucích vesmírů

za druhé stavíme věže jež tknou nebeské
co nebeské duhy silulet tvoří
to vychází z kousku poselství

toho celku poselství tak jemnivě zakletého do každé vteřiny letové dráhy básně v majácích ostruh

a příďích travin milujících přesahující nás smějících ve všech světech Sn-íícíích Sny  

ve snech a palácích tkaniv
a lodiv na jezu který ona Nes-tvořila.

Nestvořila je žebříkem evoluce,

jak kvintesenční trochej na podnose,

kde homo sapien je antropomorfizovaný homonkulut,

až na temnou stráň jeho světlé bytosti andělské,

pozřené v ďáblově těle, jež si o to krutěji,

vaří tvá pocítění mezi disproporcemi zázračných schopností,

které si dočasně lidský chřest opatřil smlouvou s belzezubem

v prostředí v němž jako boží stvoření je odsouzen žít

nad nepatrností verše zdechlin

a anarchie špeku všeho nahého bytí.

Rozeklená huť

světlosti zatnut

oddechu plochý

 

Okna nemrtvých

vedou dialog

s divochem

 

ukuty vosy

do nebeských scén

marcipánového komiksu

Voláš bloudivý

naň verš bys

prostoru zaklet

okolo toku

když čas vorem

mys tvých trampot

skýtáš v trumpetách

A přece 

opřen o včel pěst

v prstech dlahy

svět bys viděl

kam by běžel

kam zřel by pro cenu

na mramor vířen popel

z dětského krematoria

 

V dopise hořícím matkám

ukřižovaných

stálo

'kde neznámo hroby tečou'

 

Dno ze dvojitého dna

ze snu básnických pranýřů

čtyři oběšení

honí si mariáš

Oběháváš soustavu

slova 'opět'

při pátraní rytmu

filosofova beatu

 

Zjištíš že

časy slyšících věků

boří mžik času chytnutí

ve tvém ZRODU

 

Pach zrození

 

Jako vždycky

...

(stálo v dopise "celé té výsměšné babylonské věže víry,
eskadrónu myriád milénií zvracejících,
pozlacených krás civilizační hniloby")

Poděkování poševních halucinací
do nádherně pustošivé vznášející tváře

S pomilováním

'Pach zrození' 
( Z alternativní verze básně
" Silulety levitujících chimér")