Bloumani sveceneho ticha

Bloumani sveceneho ticha

Anotace: Prameny pocitku prvních jarních rozbřesku básnické myšlenky. Reflexe v jízdě rodného města.

Sedím na břehu řeky,

a kontempluji chomacky večerní nadhery,

odrazy lucerny zářící ve tmě proudu,

pod mostem trylkuji jako vazky ve tmě,

 

upokojim myšlenky na okamžik rozbřesku,

uvědomím si, co je to čas,

avšak nemohu to vyslovit,

nepredstavitelny palác

plný nevyslovitelnych květin 

Kvetoucích až na okraj Tebe.

 

Existujes v dálce, 

uvnitř palety zjevení se ti obdivuji,

pozoruji mladé zamilované páry,

útržky hovoru bloudí tmou cechranou lehkostí,

usedam a zaposloucham se do dálky.

 

Jsi tam někde?  Učis mne hovořit o tom co lidé tvoří za oponou času? A odkud jsi přišla do vesmíru? 

 

Říkám, osvojuji si, bloumani ohně tvých blízkosti,

niternych svornosti, energie malého prince v dětském vesmíru.

 

Vzdálené echa minulosti a budoucnosti,

zpomalené tělem jazyka v přítomnost.

 

Upritomnuji horizont představ v sebe sama,

myslím na tebe, ve kterém ze švů myšlenky jsi právě zrozena,

blahoslavena žena mých vnitřních prerodu,

planetární nymfa, astrální démon nezrozeni 

v přehradě z mléka a medu.

 

Nakonec není nic, 

vše v básní vyrceno,

zraněno nezaznamenané pleneni neposkvrnene lidské mysli,

všechny pochody, války, úsměvy, bitvy a nevyslovne dramata,

tanec sváru a mýtu pod povrchem mladého hrdiny.

 

Dvě stejné pohlednice do jediného ústí též řeky,

nevstoupis dvakrát ve stejnou příď 

a na čepelí popelave perostrojky vášne duše,

gnouti seanton,

vpoznej sebestvurce,

 

hra vnímání skutečnosti magnificientne zastrena,

tvůrce iluzornich fantomu mysli,

v dokonalém, konejsivem domečku mysli,

tvar vody a tvar prany nepoznán,

 

Ulehas s překlady velkého amerického hrdiny,

nezměrné citlivé stvoření nafukujici imaginaci,

do bajeslovnych výšin,

 

a přesto nic se neděje,

vesmír je dokonale nerozpoznan,

 

sedím u řeky a vnímám zakruty ramene,

splav, splav, splav, 

jediné slovo vklinit mezi rokliny verše,

dokonale imaterialni ticho ohlusujici propasti,

 

Jen tak dál, jen tak ve stínu

mezi subjekt a stinohru svobody 

Se klade objektivní pozorovatel,

 

Hlad svobody požírá existenci v milionech scénářů,

dvě bytosti prerustaji tryskajici fontánu v hrotu,

mění se v celistvost a za zavřenými víčky,

projizdeji lidé na cestě z porodnic.

 

Láska, dnes opravdová, nezcizena, vrcholná,

mizytvorna vášeň k obloze a velvetu něhy,

porode mých snů,

vlaho jediného okvetniho lístečků myšlenky,

hudbou básne utvaris noc v Budoucnost.

 

Pro Tebe.

Ať už budeš kýmkoliv.

Poznej sebe sama.

 

Tvorba je lék.

Umeleceni dechu.

Tvar svobody.

 

Svitek tempery.

Odrazy tmy.

Vítězství noci.

 

...

Autor Happyyz, 11.04.2018
Přečteno 158x
Tipy 1 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Iva Husárková
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter