Obloha se probouzí
k úžasu zřím srp luny
Jež o hvězdy má nouzi
když počítá je jak koruny
Luna mne ráno provází
Na cestě po každodenní štaci
Její ladný krok jde po hrázi
s večerem se pak navrací
Jdu vstříc její němé kráse
sotva ráno vystrčilo své drápky
mě však přesto zdá se,
jakoby schovala tvář do skořápky