Zpátky na venkov

Vrátil jsem se z města
do kraje kyprého mládí
zas mě vítá známá cesta
příroda, jak děva mne svádí

Na zahradě poskakují kosi
v květech zas motýl létá
a marně o nektar prosí
V červenci, uprostřed léta

Z malého kostela zadul zvon
každý den v pravé poledne
rázem utichl venkovský shon
a každý k obědu zasedne

U domu střemcha odkvétá
květy jako když padá sníh
škoda jen že vydrží do léta
vzorně sedět na větvích