Slunečnice

Slunečnice,
ta kráska nádherná,
ta královna,
co se na slunci třpytí.

Parádí se, parádí,
ve žluté je cosi,
co mihotá se potají.
Uvnitř ní to vtahuje,
je to magnet,
kterým pyšní se,
a čaruje.

Levotočivé spirály,
vpravo bok,
a natáčí se na východ.

Putují, putují,
po obloze,
natahují se,
ke svobodě.

Hmyzí řád,
je opyluje rád,
hnědá, či oranž,
co na kružnici krouží,
je to,
co láká je a omamuje.

Trubky trubkovité,
hrají,
a uzrávají v plody.

Kvítek v kvítku,
sluní se,
a v houfu,
to je božská Marie.

Mariá Mariá,
co slunečnicí se stala.
Mariá,
co se v ní vykoupala.

Tramtarará,
a taneční bál,
to je světa kraj.
Kraj slunečnic,
kde se usmívá,
i ztrápený,
který se tam pousmál.

Posnídej, posnídej,
a neškleb se,
je pro co žít,
a tak se vciť,
do zlata,
kterým je ta brož,
co na krk si dáš,
zpěvně oddechneš,
a tak se mi odevzdáš.

A co se stalo,
to s paprskem,
i prošlo,
mezi buňkami,
i baňkou květenství,
co rozechvělo list.

Chvěj, chvěj,
a do roka,
i do dne,
to semínko vyklíčí,
a klíčkem si zatřese,
i odemče,
to vejce k vejci,
na vesnici,
v údolích skal,
pískových.