Bedřichovský rybník

Vítr pohazuje s hladinou,
na níž divokých kachen, křik
ozývá se skz celou dědinou
však marně zachytí ten mžik

Smrky rozlévaly němé vlny
kolem vsi v matném stínu
blankyt, šumem křídel plný
večer spočinul v jeho klínu

Časně ráno z mlhovin cáry
nad ospalým rybníkem vlají
bílý závoj oblé měl tvary,
jež s paprsky zmizí v kraji

Slunce vyšlo v jinou říš
do cizích oken se dívá
z nebe táhnou mnohem níž
nad rybníkem oblaka šedivá