Mlha nad krajinou

Mlha nad krajinou
rozpustila šedivé lokny
a jako prázdný sad
dojímá svět k slzám.
Studený vítr
cínové svícny zháší
v jeho pohlazení
štíhlé topoly se třesou,
jako by prodělaly
panickou ataku

Zrezivělý klíček podzimu
šramotí v zámku času,
dokud z vrátek nevyběhne
černý pes splínu, jenž zahání
krémová jehňátka hvězd
do ohrádky noci

Bílá stěna mlhy, přes níž
neprojde ani plamen slunce
obezdila podzimní kraj
kolem dokola.
Šero je chladné,
jako mrtvoly dech
a opuštěná hnízda mlčí
v holých korunách,
jako by tušila zradu
mezi stromy