...Na nebi mraky...
...šedivá je záře...
...odlétli straky...
...smutné tváře...
Slunce se před námi skrylo,
aby se ze smutku vyplakalo.
Ztratilo loknu paprsků svých,
od nůžek světa zlého ustřižených.
...voda se třpytí...
...slzy tečou...
...pokvete kvítí...
...lidé však utečou...
Pláč nebe smáčí celičkou zem,
my lidé však za kamna zalezem.
Ze smutku se zrodí radost nová,
zahrada zemského ráje opět vzkvétá.
...Lidé smutní...
...slunce vyleze...
...duha oslní...
...s lokny rostouce...
____________@@@@@
___________@@@@@@@________@@@@@
________@@@________@@_____@@@@@@@
________@@___________@@__@@_______@@
________@@____________@@@___________@@
__________@@__________________________@@
____@@@@@@______@@@@_____________@@
__@@@@@@@@@__@@@@@@__________@@
__@@____________@@@@@@@________@@
_@@____________@@@@@@@@______@@
_@@____________@@@@@@@@____@@@
_@@@___________@@@@@@@_______@@
__@@@@__________@@@@@__________@@
____@@@@@@_______________________@@
_________@@_________________________@@
________@@___________@@___________@@
________@@@________@@@@________@@
_________@@@_____@@@_@@@@@@@@
__________@@@@@@@_____@@@@@@
___________@@@@@_@
______________________@
_______________________@
________________________@
________________________@
________________________@___@@@
________________@@@@_@__@____@
______________@_______@@@__@@
________________@@@__@__@@
______________________@
_____________________@
to je docela odvaha psát mě Horatiovi že píšu nic moc a pak napsat něco tak ubohýho
27.03.2007 18:36:00 | Jsem ten kdo jsem