Ves mír

Neplakej a drž se mě,

říká Slunce Kopretině,

mluví ke mně vánek;

ať nejsem žádný uplakánek.

Po ránu, když rosný bod,

travičce jen přijde vhod.

Paprsky šimrají,

ptáčci si špitají,

když nám zpívají v parku,

každý den i v tom parnu,

vidím Straku, utíká

po mechu mě láká,

více k přírodě,

mně, sirotě.

Vesmíru, co opustil mě

porodil v temnotě.

Poté vyvedl na světlo,

dnes jsem nějak naměkko,

když cítím vůni přírody.

Vážky, volní piloti

dělají si, co chtějí,

létají ranní krůpějí,

jak to jen dělají?