Po lehkých lukách se rozlil jemný větrný hlas.
Slunce se smálo.
Ten větřík nezlomí jediný luční klas.
Je JARO.
To teplo proudí tělem mým.
Krev také proudí
a já stále sním...
Protože vím, že je jaro.
Jak medvěd se probudím.
Stačí jenom málo
a uvidíš svůj stín.
To když slunce popojde trochu víš.
Ty však také sníš.
Oči zavřené máš... nevidíš.
Tak jsi sem dal novou ju. Jo takhle je taky hezka, ja neumím skládat na roční období takže dobrý!
08.04.2007 10:35:00 | kukaska