Síla květů
Síla květů
Běl květů září pod žebrovím vývratu,
jak v šiku sněžných přilbic krotí dřevný val,
stín mocných chapadel jim brání v rozletu,
přec taje života před nimi neschoval.
To květy ptačince se derou ze všech sil
vším houštím beze strachu, spletí hustých trav,
kde říční zátoky břeh hostí devětsil
a květy hluchavek mu nachem zdobí háv.
Máj z travin vyhlíží už první rozrazil,
ač sasanky se dosud zdraví s hrachorem,
já k stinné skalní tůni ránem vyrazil,
když vůně jara rozlila se nad dvorem.
Georg Friedrich Händel - Vodní hudba:
Komentáře (6)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Tvé verše mi vrátily vzpomínky na ty vzácné chvíle mého dětství, které jsem strávil v Krkonoších na Malé Úpě. Byly to časy, kdy jsem se cítil naprosto svobodný a spojený s přírodou, jako by byla mým druhým domovem. Malá Úpa, malebná vesnička uprostřed majestátních hor, byla místem, kde jsem mohl být sám sebou, daleko od ruchu a spěchu moderního světa.
Vzpomínám si, jak jsem se bosý brodil řekou, její chladná voda mi omývala nohy a já se cítil, jako bych byl součástí něčeho většího. Řeka byla jako živá bytost, která mi šeptala tajemství stará jako samotné hory. Bylo to místo, kde jsem mohl nechat své starosti odplout s proudem a jen se nechat unášet tím okamžikem.
Pod stromy, které se tyčily jako strážci nad celou krajinou, jsem často uléhal do voňavého mechu. Ten měkký koberec přírody mě objímal a já jsem se cítil bezpečně, jako by mě sama Matka Země držela v náručí. V těch chvílích jsem se učil naslouchat tichu, které bylo plné života – šumění listí, zpěv ptáků i zurčení vody.
Příroda byla tehdy mou Matkou i životem.
03.05.2025 16:52:31 | malé srdce
To já v dětství jezdíval k babičce do Trutnova, ale tak silnou vazbu k přírodě jsem ještě neměl. Sice jsem se radoval, když mě vzali na výlet vlakem do Adršpašských skal, ale s dědou jsem nejraději chodíval pod akvaduktem, kde mi řeka tekla nad hlavou, na malý vrch nad trutnovským nádražím a díval se na obří parní lokomotivy jak supí po trati. On byl totiž děda nádražní dělník v důchodu a dokonce mě vzal na živou prohlídku největší lokomotivy, jíž říkal Bujik. To byl tehdy můj nejsilnější zážitek...:-)
03.05.2025 17:13:36 | Zoroaster
V Trutnově jsem strávil významnou část svého mládí. Město mi dodnes zůstává blízké, nejen kvůli vzpomínkám na školní léta, ale také proto, že tam stále žije část mé rodiny.
Říká se, že děti mají otevřené zvláštní oko vnímání, které jim umožňuje vidět svět jinak než dospělí. V mém případě to platilo stoprocentně.
Když teď po tolika letech vzpomínám na ty chvíle, uvědomuji si, jak zvláštní to bylo. Všechno jsem viděl jinýma očima, očištěný od předsudků a starostí, které přicházejí s dospělostí. Bylo to, jako bych měl schopnost vidět kouzlo v každodenních věcech, schopnost, kterou jsem postupem času ztratil. Ale něco z toho mi přeci jen zůstalo v srdci a duši.
03.05.2025 17:31:46 | malé srdce
