Podzim

Anotace: Před pár dny jsem strávila krásný večer nad poezií Vladimíra Holana a jeho verše mě dostaly do takové dosti zvláštní nálady...

Prohnal se vítr a o mé tváře se otřel,
košile zavlála v tom smutném poryvu.
Tiše jak myš někdo kolem mne prošel,
zbyl po něm jen stín
a lehká stopa ve stínu.

Rudé listí jak ohnivé psaní padá níž,
marně zkouším sestavit tu mozaiku slov.
Těch vyřčených slov, co nepromluví již.
Dříve snad hřála,
teď na dotek studí jak kov.

Zářivé světlo skrz holé větve stromů,
jen letmý pohled na spoustu smutné krásy,
povadlé kvítky, hroudy bláta k tomu,
nic není jak dřív,
tatam jsou veselé časy.