---Sobolí tajgou---

---Sobolí tajgou---
Vyprahlou stepí se mé kroky nesly,
kde střídal suchý bor krajiny tón.
Doba kdy poslední slunce švy hlesly,
se blížila za bílý přízračný dóm.

Divokým borovím v náruči prachu,
co pláně bez konce přehlučí vzdech.
Klid praskot sosen dopřává sluchu,
v kraji kde písek už kryje jen mech.

Sobolí tajgu co krok pestřil vřes,
v březině lišejník, janovec kol.
Chvíle kdy poslední slunce žal křes,
v rozličných sosnách ukryl se bol.