Setkání s netýkavkou

Potkal jsem za řekou
slečnu v růžovém kloboučku
nahlas jí pozdravil a nabídl tykání
ona však jen ve větru
mlčky kývla hlavou
neboť mám tu čest s netýkavkou

Sotva uběhlo z rozbřesku pár chvil
zvedá se pára z luk
to když slunce vrací
rosu do mraků
V louce už bolševník žongluje
s talířky květů na tenkých stoncích
a ne a ne mu spadnout

Každý den na osamělé procházce
potkávám ty panenky
v růžových sukních
jak se sluní v loukách
s ostatními rostlinami
ale nikdy na pozdrav neodpoví