Když laně odcházejí k ránu
a mlha jejich stopy kryje,
vše je jak stránka nepopsaná,
jen dech lesa si zapisuje.
Nejprve bylo mlžně bílo,
pak se to ticho ulomilo —
i skřivan stich’, jen aby slyšel
jak krvavý měsíc za les zašel.
V tom tichu zrcadlí se nebe,
zlatavý okraj slunce
otvírá srdce prázdnoty —
a svět pomalu se probouzí.

Vnímám zcela Tvé tiché ráno, kdy laně tiše odcházejí a probouzí se les.
Krásné verše Honzi.
PPÚ...
18.11.2025 21:55:40 | Jarunka
To ticho nad ránem,
schované v mlžných závojích,
přeruší srnčím kopýtkem
sluneční paprsek a kouzlo svítání...
Krása, Honzí... Moc ráda jsem četla, pohladilo po duši, díky :)
PPÚ a krásný den (*)
24.09.2025 17:36:02 | Emily Říhová