Říjen

V říjnu kolem šesté

nach ulpívá na nemytých oknech

a my máme na rukou

krev dne.

Jak prosté je

žít v tuhle dobu ve snech,

jen jedním směrem

a brát si ze dne mnoho;

(jak prosté, milý Watsone.)

A na oplátku

dáváme dni

tu a tam pár černých myšlenek,

tu a tam pár smutných milenek

a on uteče rychle.

To pak den

je kratší,

kratší

a kratší,

a nám musí temnota

stačit.