Na stromě zubožený list
prosí o vítr uhnaný
aby jej v pamětí holub
na křídlech hymn pohoupal
a pohladil peřím krůpěj stěží
v zamlžené piruetě smaltových hromobití.
To melancholie tak vypráví
na časy krásných zatmění
co by zamrazilo i včelí úl příkoří.
V tom tikot smeček vlčí
řinčí jehněčím pokoření
k čemuž se zapřísáhla kostní předtušení
aby servala kůže chýší
jak na nože bitev ochoření
se boomslang v sobě po liánách
z jedů výší k smrti svírá
tak jako sťaté sladkobolna
zmožených hladin gang Indie.
Četla jsem vícekrát
a znělo jako plátno
v barvě třpytů.
Ta malba vryla se
do vůně
samoty, prostoty, vůle
i třesku
nepatrného vzlyku
v mrakodrapu klarinetu.
17.01.2026 10:05:27 | mkinka
Rothko, trochu křeč mi přijde, u pokoření chybí na konci m a to hymn je krkolomné. A co máš společného s malířem Rothkem ? Jen názor. Zdravím.
17.01.2026 10:05:16 | Matahaja