Milostné ženy prokvétají stráněmi
do vystřižených perutí létavic
jimž vdechnou z podzimu přístřeší malátnosti
a vypustí jimi na hladiny
tlící odonaty ticha
za stříbřitým podvečerem
hajních vidin sasanek.
Kéž alespoň smím doufat
mé pocelované Léthé...
Sem k tomu ten pravý hřídel
milenec, přítel
a...
Co já vím
pobřeží, po kterém jdeš bosky...
Nejdivočeji...
Polonahé slunce se na nás asi zbortí
popamětí...