Anotace: Znám kouzelná místa v přírodě, kde chodívám již spoustu let. Zatím jsem tady opravdu nikoho nepotkala. Les si žije svým Životem, bez odpadků a jiných pozdravů, které jinde lidé zanechávají....
Mé nohy jdou zlehka tichou krajinou
kde člověka nepotkám.
Všude kolem je krása a klid.
Jen žluťásci létají nad mou hlavou
a předvádějí svou radost třepetavou.
Já v tichosti pozoruji jejich mihotavý let
jejich křehkost a lehkost si na chvíli půjčit smět.
I stromy si se mnou tiše povídají
zde pohledy zlé zatím nepoznají.
Jsou statné a silné,
jejich kmeny nelze obejmout.
Ráda sedávám v jejich blízkosti
a všechny smutné myšlenky
nechám odplynout.
Mám ráda tu krajinu snů
kde sama jsem a nikoho nepotkám.
Přesto najde ji jen ten
kdo přírodu ctí a dokáže být v tichu sám.