Do nitra mi fouká

Do nitra mi fouká

Pole už leží v oranici prošlého času
a posmutnělý dub si v holých větvích stýská.
To kapky deště smáčí krajinu bez odezvy vstřícnosti.
Rozpaky naplněné až po okraj všeho dění
ukrývá v sobě kraj celý s vibrujícími záchvěvy zimy.
Na komíně sedí hrdlice a střádá si peříčka
do klenotnice tepla.
Stíny mi šlapou na paty a návraty mají své neduhy ve mně, v tobě i ve vás.