Jako bych se ocitl na zahradě bří Čapků

Nahé kmeny smrků ach jaká pergola

toporné kůly vítr jen tak nezdolá

Majetstátní masív klenutý ke krovům

hle milec přírodnin dostal se ke slovu

Neméně mohutné jsou také lavice

za nocí blyštivé přísvity měsíce

Od východu si s nimi slunce pohrává

společně se stíny - ten který povstává

Pak také lidé leckdy zkouší zazářit

pro pět minut slávy si jiné znesváří

a vůbec oplývají mnoha vrtochy

prahnou po poctě být socháni do sochy

To aby každý byl jich navždy pamětliv

že předčili jiné v době co byla dřív