Podej Mi Svou Dlaň

Podej mi svou dlaň,
myšlenka odešla jako kouzelnice;
podej mi svou ruku,
přilož kořen nosu na mé líce.

Zapraskalo srdce jako hlava ořechu;
očím skončily práva,
sotva se nadechnu.

Slibuji, že už nespočítám,
kolik veršů je na světě.
Ano, o tobě je slýchám.

Znamínko po tobě,
jako nářek inkoustu,
v této mrtvé době.

Kdykoliv vidím, stíny,
přijde stisk z mojí ruky;
a najednou se domluvíme,
Galvani.