Podej Mi Svou Dlaň
Podej Mi Svou Dlaň
Podej mi svou dlaň,
myšlenka odešla jako kouzelnice;
podej mi svou ruku,
přilož kořen nosu na mé líce.
Zapraskalo srdce jako hlava ořechu;
očím skončily práva,
sotva se nadechnu.
Slibuji, že už nespočítám,
kolik veršů je na světě.
Ano, o tobě je slýchám.
Znamínko po tobě,
jako nářek inkoustu,
v této mrtvé době.
Kdykoliv vidím, stíny,
přijde stisk z mojí ruky;
a najednou se domluvíme,
Galvani.
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk03.02.2026 17:19:26 Jiří I.Zahradník
Galvani... má to něco společného s galvanismem, s oživováním,
tkání pomocí elektřiny?
03.02.2026 17:30:34 Madli
Ano, trošku jsem povzpomínala na přednášky obecné a vývojové psychologie :)
16.01.2026 16:40:56 uživatel smazán
Toto je velice obrazné a vede to k jasným prožitkům, a jak je vidět, nikoho to neoslovilo, což je opět lidská škoda :(
někdy divně znějící fráze jako zde "hlava ořechu" ruší, protože pokud se zaměřím na cit, vjem, tak mi to tam prostě nesedí...
16.01.2026 21:22:54 Madli
Čekala jsem, že s tím bude trošku problém. Nějak to ve mně vřelo a psala jsem spontánně tok myšlenek. Lidé intimní básně obvykle špatně chápou, nebo to berou jako frašku, pokud se jich to doslovně netýká. Cílem bylo spíš pomoct sobě, než posbírat pozornost. Nějak jsem k tomu dospěla:)
Návštěvnost
