Když otevřu vrátka

co oči nepoví, zabloudí si,
pro nápovědu - je vhodného?
tam z lnu se vzpíná plátno,
čas bledne v rukou světa,
láska padá z nůše pocestného.

co otevře dveře cizím slibům
za zodpovědnost svého mládí,
tam hrnou se za ní vlci s náhubky,
o půlnoci sednou,
o půlnoci zůstávají.

co nemá zelené oči jako vltavín,
nesáhne si na vrchol zenitu,
rozpouští se na poslední myšlence
táhne s sebou další tóny -
je pojídač koloritů.

co nemá odvahu k doteku,
nežije ve vlastním těle,
zůstává trestem zjizvené půdy,
prohrává všechny šance,
lepí se k pultům vřele.