pírka soch

volání

ztracených duší
zpět pod křídla labutí
do bílých závějí
hřejivých

tajemství vznešená
nevyřčená
na proudech vzdušných
zvědavost mizí
ke hvězdám

když padají
obloha noční
koupe se v stříbrných lagunách

na vlnách
jemného větru
odráží se smích

dovol mi naposled
to ráno kde ses zrodil
malovat portrét

poslepu
do mramorových deštů


po paměti
pradávných siluet

vnitřních soch