Zoufalství

Hlas zvonu slyším z dáli znít,
noc hučí jako vichrů val,
nevím, co činit a co chtít:
radost je pryč, zbyl srdce žal.

Čas, tichý přízrak, pluje v dál,
kde zvučí vřava, světa chtíč.
Nevím, co činit bych si přál,
zbyl srdce žal, radost je pryč.

Temná je noc, jak hrůzný klam
je luny bledý, mrtvý svit.
Nevím, co činit smím a mám.
Nevnímám spící bouře klid.

Kráčím teď mlčky k moři blíž,
má duše zná jen spěchu bič,
jdu vlnám vstříc, jdu v hrobu tíž,
zbyl srdce žal, radost je pryč.