Anotace: Romantická píseň...
Šestice strun zas zní
a údolí si zpívá,
táborák poslední
polyká černou noc,
duše si tiše sní,
na pozdrav měsíc kývá,
a svit hvězd do písní
ukrývá citů moc...
Fortuna sotva ví,
co touhy srdce skrývá,
že pro sny bláhový
zve peklo na pomoc...
Ať půlnoc přichází
nebo se rozednívá,
láska nás provází
snad nejen do Vánoc...
Moc krásná. Právě jako ty záblesky posledních společných táboráků, před tím, než nám pořádně přituhne. Oči jsou přitahovány tancem plamenů, do vlasů padají a hasnou odletující jiskry, zkřehlé prsty zahřívá hrnek svařeného vína se skořicí nebo grogu a třpyt hvězd podbarvuje volná melodie kytary. :O)
22.11.2014 19:16:04 | Tichá meluzína
Díky za krásný romantický komentář, tichá meluzínko! Vidím to v barvách! Asi bychom si rozuměli...;-)
Jsem rád, že jsi zas ke mně zalétla, máš toho teď na podzim jistě hodně. A já sem teď moc nechodil...;-)
23.11.2014 19:09:32 | Kozoroh 1
Skvělé. Pro lásku se vážně dovedeme upsat ďáblu. Smutné, nadějné.
22.11.2014 17:07:40 | VEDz RVAHEs
A proč ne, stojí - li nám to za to? Co taky s duší, která pláče marnou touhou? Díky! ;-)
23.11.2014 19:05:36 | Kozoroh 1
Paradox spočívá v tom, že z toho pekla, do kterého nás láska dostane, nás může vytáhnou pouze jen a jen zase láska. A teď mudruj. Pá pá
23.11.2014 21:21:19 | VEDz RVAHEs