Anotace: Jdeme a slunce s námi bloudí mýtinou, kde na pařezech sedává jen rosa ... Slyšíš...
Jdeme a slunce
s námi bloudí mýtinou,
kde na pařezech
sedává jen rosa ...
Slyšíš ten šepot
houby kolem stromů kroužkují,
to kdyby jim chtěly uletět ...
Kolik toho ví o ptácích,
stromy plné hnízd
s hlavou plnou pylu
létají si v oblacích
ve větru tiše šumí
jako kočka,
když začíná příst ...
Co já vím o tobě,
jen že vůní šeříku
zašíváš každou ránu
a já se bojím dotyků
po nichž ruce hoří
a hoří větve
a hoří vřes
padnou stromy
a padnu i já
na popel v duši
na který v mém srdci
vyhořel celý hustý les ...
Jarní toulání, po lese, po stráních, mýtinách. Kdy všechno tak voní a čaruje příroda, s lidským dechem, údery srdcí a očima. Je pááátek a krááásně. Jen, co se utrhnu, vyrazím s rodinkou ven. Nádherně mě naladila tahle báseň. Přihazuji ST. :O)
20.03.2015 11:16:15 | Tichá meluzína