Chvíle

Chvíle

Za zdmi z křišťálu,
vrženi do stínu plamínků svíček,
v posteli bělejší než sníh,
jsem já, jsi ty a kolik chceme,
tolik máme času.

V barvě očí a vůni Tvých vlasů,
chvíli se topím , ale neutonu.
Za zvuku známých tónů,
znovu se nadechnu,
když melodie hladí,kde smíš jen ty.

Z touhy vzniklé sonety,
necháme znít, pod dlaněmi tát nejistotu.
Čas zastavíme a svíčky nedohoří,
v moři polibků, v sobě propleteni,
dál se necháme houpat na hladině.

V doufání, že se nerozplyne,
ta „Chvíle“, kdy sobě jsme si blíž.
Za dveřmi necháme bolest svých světů,
když promluvíme, jen slyšitelnou větu,
…………………….“Miluji Tě.“

Stejně krásné, jak pavoučí jsou sítě,
bude naše milování.S kapkami, snad rosy,
když na nich třpytí se, po dešti i za svítání.
Nad ránem, vyčerpaní a vedle sebe nazí,
pak z mých očí, snadno dalo by se číst….


„Dovol mi, načít další list.“