Vidím hebkou mladou tvář,
chřípím nezkrášlenou,
víčka slitá, slunce zář,
krásu nezřízenou...
Zlaté vlasy plápolají,
svíčky na oltáři...
Větrem přes tvář pobíhají
ve sluneční záři...
Mezi rty se neprodírá
výdech ani nádech,
slovo ani zpěv.
Ústa jsou jen malá škvíra,
oproti té v zádech,
v níž se kromě nože pění modrá krev.
18.05.2023 20:54:08 mkinka
Opravdové, výstižně.
18.05.2023 21:27:37 Roser
Vážně? Děkuji za milá slova (-:
18.05.2023 21:34:50 mkinka
Tady píše příběhy Rebejan o tom, co ta doba přinášela a s ní se vracím , díky příběhům o pár let zpátky do doby, kterou ona umí popsat.
Do jejího příběhu jsem si přesně představila tu Tvojí básničku.
Nadchlo mě to.
Máš jasný obraz té doby.Neumím přesněji popsat.Já pod tím vidím jasně člověka, co mám jakoby na obrazu slova Tvé básně.