Na cestě
Na cestě
Anotace: Věnováno Anonymovi
Směju se.
A potom hynu,
když se dívám na krajinu.
Která, sluncem zalitá,
vedle vlaku klopýtá.
Duch tvých snů mi v hlavě straší
Jako bříza zjara raší.
Proč, ptám se tě, tvůj duch létá
s prvními paprsky léta?
Ptám se tě, však jenom tiše,
beze slov, co můžeš slyšet.
Zachytíš je, či se ztratí
ve všem spěchu na té trati?
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk03.07.2023 10:40:24 Ezop
Krajina klopýtá normálně neříkáme, ale v začátku básně to působí bezstarostně a hravě, záměrně přehnaně jako "směju se a potom hynu". Takhle se mladí umí smát, i bez důvodu, zvlášť na výletě. Dále přirovnání že "duch tvých snů raší jako bříza" už tak svěže nevychází. Čtenář si zmateně představí ducha v bílém rubáši. Možná to "duch tvých snů" nahradit nějakými originálnějšími slovy a chytne se pak i ta břízka. Prostřední 2 sloky by se daly zřejmě napsat lépe, tu vlastní otázku položit trochu jinak, či konkrétněji. Závěr je už dobrý a nazvaná je básnička výborně, z odstupu pojmenováno co jsem vytvořila: Na cestě. Tak to má být.
04.07.2023 21:47:31 Tritvaetna
Moc děkuji za tak dlouhý komentář, jo na ducha snů se podívám, takhle z odstupem mi to zní vlastně taky trochu divně, čtvrtá část uznávám trochu pokulhává v kreativitě, ta je tam víceméně jenom pro dokreslení atmosféry, k předposlední mám ovšem docela vztah, ač je pravda že ten rým je takový špinavý;
nicméně tak jako tak jsem ráda, že se líbí začátek a konec, toho si moc vážím.
