Jezírka snů

Anotace: ...pořád o jedné a té samé... Jezírka se jmenují Skryjská; pokud to tam někdo znáte- Křivoklátsko.

                                              Jezírka snů

Pocit mám, jak přivoněl bych k vínu,

když oddávám se snění v laskavém lesa stínu.

Tam v přítmí břehu potoka vlekoucího se líně

pak spatřím bosou vílu, ladné paže v klíně,

v očích černé tůně, vlasy hvězdami se třpytí,

ústa jak planá růže, v dlaních luční kvítí.

Sukni vykasanou vlnky svěže smáčí,

nad vší tou klidnou pohodou vládnou trylky ptačí.

Na čele drobná vráska; snad přemýšlí ta kráska,

zatímco chladný proud se s chodidly jí laská.

Proč nejsem vlnkou v peřejích, co kotníky jí hladí

a tuhle dívku proudem jít dál pak něžně svádí.

Dál ke skalní bráně, jež potok hrdě stráží

a za ní tušit tůňky dvě, jak jezírka se tváří.

Hned vím, že zítra půjdu tam a pozítří snad zas.

Možná, že jednou dočkám se a přijdu v pravý čas